Zásady první a vzájemné pomoci

Poskytnutí pomoci ohroženému patří k základním morálním i zákonným povinnostem člověka. Cílem této části brožury je zdůraznit hlavní principy jednání při poskytování první pomoci, nikoliv nahrazovat zdravotnické odborné příručky.

Než přijede sanitka:

Hlavní zásadou je nepodlehnout panice, zjistit, co ohrožuje postiženého na životě a co je třeba pro něho udělat nejdříve :
• odstranit příčinu, která způsobila újmu na zdraví (elektřina apod.), dopravit zraněného mimo dosah působení škodlivin (plyn apod.)
• zhodnotit stav raněného – stav základních životních funkcí (dýchání, srdeční činnost, vědomí) a zda došlo k velkému zevnímu, zejména tepennému krvácení
• podle stupně postižení základních životních funkcí provést :
• zastavení zevního krvácení tlakovým obvazem, škrtidlem, či tlakem přímo na ránu, nepřímou masáž srdce a dýchání z úst do úst
• uložení člověka do stabilizované polohy
• u méně kritických stavů postupovat s rozvahou a šetrně, trvale sledovat stav raněného, být si vědom možnosti zhoršení jeho zdravotního stavu (zvracení, ztráta vědomí, jiná komplikace)
• předat raněného pracovníkům zdravotnické záchranné služby, zároveň jim sdělit, co bylo vykonáno a jak se stav pacienta vyvíjel

Součástí první pomoci je:

• přivolání kvalifikované pomoci – bezplatné tel.číslo - 155
• získání pomocníka pro poskytnutí první pomoci
• u neřešitelných stavů, podle vniklé situace, nevystavovat sebe a další záchrance jakémukoliv nebezpečí (zamoření škodlivou látkou, nezvládnutelná překážka apod.)
• první pomoc a vzájemná pomoc při zasažení škodlivými látkami :
• první pomoc spočívá především v rychlém vyvedení, vynesení zasaženého ze zamořeného prostoru
• postižený nemá chodit, musí zachovat tělesný klid
• při první pomoci se lehce postiženému provádí výplach úst a hojný proplach očí čistou vodou
• je-li postižený v bezvědomí, musíte zjistit, zda má zachovány základní životní funkce (dýchání a srdeční činnost), je třeba pečovat o průchodnost dýchacích cest (odstranit hleny, zvratky, zubní protézu; záklon hlavy, předsunutí čelisti a otevření úst)